Poskytování bonusů z pohledu DPH a účetnictví

Poskytování bonusů patří v obchodních vztazích mezi běžné nástroje, kterými dodavatel zboží či poskytovatel služeb motivuje své zákazníky ke zvýšení odběru své produkce.

Standardně jsou bonusy poskytovány dodavatelem za situace, kdy odběratel odebere určité množství zboží, výrobků či služeb. Bonus tedy vyjadřuje slevu, která je poskytována až následně, kdy je zjištěn skutečný odběr.

V praxi se lze relativně často setkat s dotazem, jaké dopady má poskytnutý bonus na dani z přidané hodnoty a v účetnictví a to na obou stranách obchodního vztahu – jak u dodavatele, tak u odběratele. Pojďme se tedy na nastíněnou problematiku podívat z pohledu DPH a z pohledu účetních předpisů.

I. DPH a bonusy

Z pohledu zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) je na bonus nahlíženo jako na opravu – v tomto případě snížení – základu daně a daně po uskutečnění zdanitelného plnění. Podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. b) provede snížení základu daně a daně a do 15 dnů ode dne zjištění rozhodných skutečností je povinen vystavit opravný daňový doklad podle § 45 ZDPH, pokud u původních plnění povinnost vystavit doklad měl.

Oprava základu daně a daně je považována za samostatné zdanitelné plnění, které je uskutečněno nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém odběratel opravný daňový doklad obdržel.

Pokud u dodavatele - poskytovatele bonusu - dochází k úpravě základu daně a daně podle § 42 ZDPH, tak u odběratele vzniká povinnost upravit svůj uplatněný odpočet DPH a to podle ustanovení § 74 odst. 1 ZDPH. Změnu odpočtu – snížení – daně je odběratel povinen provést za zdaňovací období, ve kterém se o skutečnostech rozhodných dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

Ze zákonné dikce lze dovodit, že obdržení opravného daňového dokladu není u odběratele tou rozhodující skutečností pro snížení nároku na odpočet podle § 74 odst. 1. Nicméně je zřejmé, že okamžik doručení opravného dokladu hraje v praxi zřejmě nejvýznamnější úlohu.

II. Účetní pohled na bonusy

Při hledání řešení, jak správně zaúčtovat poskytnutý bonus u poskytovatele a příjemce bonusu, zjistíme, že právní úprava v účetních předpisech není nijak konkrétní. Jak zákon o účetnictví, tak také jeho prováděcí vyhláška na téma bonusů mlčí. Určité vodítko nalezneme až v Českých účetních standardech (dále jen „ČUS“).

V ČUS č. 019 je uvedeno, že slevy a srážky jsou u dodavatele součástí tržeb a že pro tyto slevy a srážky můžou být zřízeny samostatné analytické účty. Dále je uvedeno, že není rozhodující, zda na slevu vznikl nárok předem či byla uznána až následně.

Pokud jsme se ohledně slev a srážek alespoň něco dočetli v ČUS č. 019, týkalo se to poskytovatelů slev. Jak postupovat u příjemce slevy nám ani ČUS nic neříká.

Z výše uvedené vcelku kusé právní úpravy vyplývá, že pro účtování bonusů si budeme muset vystačit více méně s obecnými účetními zásadami a principy.

V některých odborných článcích se lze dočíst, že pro účtování bonusů u poskytovatele je vhodné použít účet 648. Osobně se přikláním k názoru, že by se spíše mělo jednat o snížení účtu výnosů, na kterém u poskytovatele bylo účtováno původní plnění, k němuž se bonus váže – obecně tedy účet 601, 602 nebo 604. Jako argumenty lze uvést (i) samotnou logickou vazbu bonusu na původní plnění a (ii) znění ČUS č. 019, který zmiňuje, že sleva je součástí tržeb tzn. podle účetní vyhlášky účty účtové skupiny 60.

Příklad

Dodavatel zboží (= poskytovatel bonusu)

Odběratel zboží (= příjemce bonusu)

V praxi se někdy stává, že k vyúčtování resp. ke zjištění částky poskytnutého bonusu dojde s určitým zpožděním a opravný doklad je vystaven až v následujícím kalendářním roce. V tomto případě je samozřejmě nutné, aby účetní jednotky (dodavatel i odběratel) proúčtovaly bonus tak, aby byl výsledek hospodaření daným bonusem ovlivněn v tom účetním období, kterého se týkají. Za tímto účelem se nabízejí účty účtové skupiny 38.