Zpětné uplatnění daňové ztráty
Jednou z forem podpory podnikatelů v době pandemie covidu je možnost uplatnit daňovou ztrátu jako položku odčitatelnou od základu daně z příjmů zpětně a to v bezprostředně dvou předcházejících zdaňovacích obdobích.
Novou právní úpravu v zákoně o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) přinesl zákon č. 299/2020 Sb., který současně novelizoval také další daňové zákony.
I. Nová pravidla pro uplatnění daňové ztráty
Doposud jsme byli zvyklí, že daňovou ztrátu jako položku odčitatelnou od základu daně lze uplatnit v bezprostředně 5 následujících zdaňovacích obdobích po období, za které byla ztráta vyměřena.
V souvislosti s coronavirovou krizí bylo letité ustanovení novelizováno tak, že nově lze ztrátu uplatnit také zpětně a to ve 2 bezprostředně předcházejících zdaňovacích obdobích tzn. za roky 2018 a 2019. V ZDP není stanoveno v jakém poměru se má zpětně uplatňovaná ztráta rozdělit mezi předešlá období, toto je v kompetenci daňového subjektu. Co je však regulováno, je maximální výše ztráty uplatňované zpětně - maximálně lze zpětně uplatnit ztrátu ve výši 30 000 000 Kč.
Pokud tedy bude stanovena (vyměřena) ztráta za zdaňovací období 2020 lze ji uplatnit jak v následujících 5 zdaňovacích obdobích tzn. až do roku 2025, tak nově taktéž za roky 2018 a 2019.
Podle přechodných ustanovení lze v letošním roce 2020 použít také „odhad“ ztráty vzniklé v 2020 a takto „odhadnutou“ ztrátu použít za roky 2018 a 2019. Je samozřejmé, že pokud „odhad“ ztráty a jeho uplatnění za 2018 či 2019 bude větší než následně ztráta stanovená, bude se muset tento rozdíl vrátit a to včetně úroků z prodlení. Naopak pokud bude „odhad“ ztráty menší než bude její finální podoba, bude se moct rozdíl následně uplatnit jako položka odčitatelná od základu daně.
Podle přechodných ustanovení se nová právní úprava týká až ztrát stanovených po 30. červnu 2020. U ztrát stanovených před tímto datem nelze uplatnit novou právní úpravu.
II. Jak ztrátu uplatnit zpětně?
Ztráta se zpětně uplatňuje přes dodatečné daňové přiznání. Pokud byla za předešlé zdaňovací období původně vyměřena a uhrazena daňová povinnosti a vlivem podaného dodatečného daňového přiznání došlo k jejímu snížení, vzniká daňovému subjektu přeplatek. O vrácení vzniklého přeplatku musí poplatník požádat místně příslušného správce daně.
III. Dopad nové právní úpravy na prekluzi
1. Původní právní úprava
Lhůta, ve které lze stanovit daň, se nazývá prekluzivní. Obecná úprava prekluzivní lhůty je stanovena daňovým řádem a v obecné rovině je 3 letá. Je potřeba upozornit, že daňový řád stanoví řadu situací, kdy se obecná 3 letá lhůta prodlužuje.
Speciální úprava prekluzivní lhůty při uplatňování daňových ztrát je v ZDP již řadu let. Podle této právní úpravy prekluzivní lhůta roku, za nějž je stanovena daňová ztráta, počíná běžet až rokem, ve kterém lze ztrátu uplatnit. Lze tedy konstatovat, že prekluzivní lhůta u „ztrátového“ roku je 8 letá.
2. Nová právní úprava
Vzhledem k tomu, že nově lze daňovou ztrátu uplatnit také za bezprostřední dvě zdaňovací období, která předcházejí období, za něž je ztráta stanovena, tak také na tato bezprostřední dvě zdaňovací období platí prodloužení prekluzivní lhůty a to stejně jako v původní právní úpravě. Nutno však dodat, že nedojde-li k uplatnění daňové ztráty v těchto předcházejících obdobích, nedochází k prodloužení jejich prekluzivní lhůty – standardně zůstává 3 letá.
Na problematiku prekluzivní lhůty reaguje také nový institut „vzdání se práva uplatnit ztrátu v následujících letech“. Smysl tohoto institutu spočívá v tom, že pokud byla ztráta uplatněna v některém z bezprostředně předcházejících obdobích a daňový subjekt se vzdá práva uplatnit ztrátu v následujících obdobích, končí prekluzivní lhůta za předcházející období společně s prekluzivní lhůtou za období, za nějž byla ztráta stanovena. Prakticky to znamená, že se prekluze neprodlužuje o dalších 5 let.