Jak upravit uplatněný odpočet DPH u automobilu při jeho použití pro soukromé účely?
Při pořízení dlouhodobého majetku má plátce za splnění zákonných podmínek nárok na odpočet DPH. Uplatněním odpočtu však startuje 5ti letá lhůta resp. u nemovitostí 10ti letá lhůta, kdy plátce musí sledovat způsob používání dlouhodobého majetku a při případné změně v jeho využití musí upravit původně uplatněný odpočet.
Pokud se podnikatel stane – ať již dobrovolně či povinně - plátcem daně z přidané hodnoty přináší mu to kromě mnoha povinností také jednu výhodu – obecně má nárok na odpočet DPH u přijatých plnění. To znamená, že nakupuje zboží a služby od jiných plátců bez DPH, jinými slovy nakupuje levněji většinou o 21 %.
Podmínky pro uplatnění odpočtu jsou stanovené zvláště v § 72 a § 73 zákona o dani z přidané hodnoty (dále také jen „ZDPH“). Pro účely našeho článku bych použil určité zjednodušení – nárok na odpočet vzniká tehdy, když je pořízené plnění použito pro ekonomickou činnost, která je na výstupu zdaněná DPH.
Ekonomickou činností rozumíme – opět zjednodušeně – podnikatelskou činnost plátce. Pokud například instalatér (plátce DPH) pořizuje dodávku, kterou bude používat ke svému podnikání, vzniká mu právo na uplatnění odpočtu DPH, neboť dodávka bude používána k jeho ekonomické činnosti. Pokud by si však tentýž instalatér nakoupil osobní automobil pro rodinné účely, nárok na odpočet mu nevzniká, automobil není používán pro ekonomickou činnost.
A jak to bude v situaci, kdy výše uvedený instalatér pořídí dodávku původně určenou k podnikání, zpočátku ji také k podnikání používá, ale po nějaké době ji začne používat pro soukromé potřeby? Jak to bude s původně uplatněným odpočtem DPH? Pojďme si to vysvětlit.
I. Dlouhodobý majetek
Pro další výklad je důležité si říci, co se rozumí dlouhodobým majetkem. Pro účely ZDPH je dlouhodobým majetkem:
• hmotný majetek definovaný zákonem o daních z příjmů,
• nehmotný majetek odpisovaný podle účetních předpisů,
• pozemek, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle účetních přepisů,
• technické zhodnocení a to jak podle zákona o daních z příjmů, tak podle účetních předpisů.
Aby se jednalo o dlouhodobý majetek dle ZDPH musí se současně jednat o obchodní majetek, to znamená, že se jedná o majetek, který je používán pro ekonomickou činnost. Není to tedy majetek, který plátce používá pro svoji osobní spotřebu.
II. Princip úpravy odpočtu
Je dobré zdůraznit, že úprava odpočtu se týká pouze dlouhodobého majetku, který jsme si nadefinovali výše. Netýká se tedy například notebooku za 15 tis. Kč.
Princip úpravy odpočtu spočívá v tom, že pokud byl původně uplatněn nárok na odpočet v souladu s ZDPH například ve výši 100 % a v některém z následujících kalendářních roků dojde ke změně ve využití daného majetku spočívající v tom, že již není nárok na 100 % odpočet, musí plátce upravit původně uplatněný odpočet.
Úprava samozřejmě funguje i v opačném případě, kdy byl původně uplatněn odpočet ve výši například 50 %, ale následně se majetek začal používat k činnostem, u kterých vzniká nárok například na 90 % odpočet. Zde se nejedná o povinnost úpravy ale o právo plátce.
Úprava odpočtu DPH se však provádí pouze za kalendářní roky, které spadají do lhůty pro úpravu odpočtu, která činí 5 let a počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. V případě staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení lhůta prodloužena na 10 let.
Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se posuzují samostatně za každý kalendářní rok, který spadá do lhůty pro úpravu odpočtu.
Úprava odpočtu se prování pouze za situace, kdy rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet roku pořízení dlouhodobého majetku a kalendářního roku, ve kterém ke změně použití majetku dochází, je větší než 10 procentních bodů.
III. Změna použití dlouhodobého majetku
Ukažme si výpočet úpravy odpočtu na příkladu pořízeného osobního automobilu. Společnost – měsíční plátce – pořídila v srpnu roku 2019 osobní automobil v pořizovací ceně 1.000.000 + 210.000 DPH. v srpnovém přiznání si uplatnila 100 % DPH – 210.000 %. Z evidence jízd bylo patrné, že do konce roku 2019 bylo auto využíváno pro ekonomickou činnost ve výši 100 %.
V roce 2020 byl automobil používán ve výši 97 % pro ekonomickou činnost. Vzhledem k tomu, že úprava odpočtu se provádí pouze za situace, kdy rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet přesáhne 10 procentních bodů, společnost neměla povinnost upravit nárok na odpočet.
V roce 2021 však došlo k využití automobilu pro ekonomickou činnost pouze ve výši 60 %. Společnost je tedy povinná za rok 2021 a to v posledním zdaňovacím období tedy prosinci 2021 provést následující úpravu odpočtu:
Úprava odpočtu = 210.000 x (0,6 – 1) / 5 = -16.800 Kč.
Společnost uvede do ř. 60 daňového přiznání za prosinec 2021 zápornou částku 16.800 Kč. O tuto částku sníží celkový odpočet uvedené v daňovém přiznání.
IV. Prodej dlouhodobého majetku
Pokud se budeme zabývat prodejem dlouhodobého hmotného majetku v souvislosti se změnou použití majetku, jsou zde dva rozdíly oproti obecné úpravě:
• úprava odpočtu se neprovádí až v posledním zdaňovacím období kalendářního roku, kdy k prodeji dochází, ale úprava je provedena již ve zdaňovacím období, kdy k prodeji dochází a
• vzhledem k „jednorázovosti“ prodeje je tam odlišný algoritmus výpočtu úpravy odpočtu.
Opět považuji za vhodné ukázat si problematiku na příkladu.
Společnost – měsíční plátce – pořídila v srpnu 2019 osobní automobil v pořizovací ceně 1.000.000 + 210.000 DPH. Na základě kvalifikovaného odhadu byl uplatněn nárok na odpočet ve výši 50 % tzn. bylo uplatněno pouze 105.000 Kč.
V roce 2020 byl automobil používán pro ekonomickou činnost ve výši 55 % a to podle ujetých kilometrů. Protože rozdíl oproti uplatněnému odpočtu byl do 10 procentních bodů, nevznikla povinnost úpravy odpočtu.
V červnu roku 2021 došlo k prodeji automobilu a to včetně DPH na výstupu. Společnost je oprávněna provést úpravu odpočtu a to následujícím způsobem:
Úprava odpočtu = 210.000 x (1 – 0,5) x 3 / 5 = 63.000 Kč
Společnost uvede do ř. 60 daňového přiznání za červen 2021 kladnou částku 63.000 Kč. O tuto částku si zvýší celkový odpočet uvedený v daňovém přiznání.