Odborné veřejnosti je vcelku známo, že zákon o dani z přidané hodnoty umožňuje plátci za určitých okolností provést opravu výše daně z přidané hodnoty na výstupu, pokud se jeho dlužník nachází v insolvenčním řízení. Méně známé však může být stanovisko Nejvyššího správního soudu – nutno podotknout odlišného od názoru finanční správy – k vymezení pohledávek, u nichž lze opravu daně z přidané hodnoty provést.

S přicházejícími prázdninami a letními dovolenými možná někteří zaměstnavatelé budou řešit, jakým způsobem mohou svým zaměstnancům přispět na jejich rekreaci.

Jednou z příjemných stránek vlastnictví nemovité věci může být příjem dosažený formou nájemného. Pojďme se podívat na danou problematiku optikou poplatníka daně z příjmů fyzických osob.

Nejvyšší správní soud nám opět svým rozhodnutím rozšířil naše vědomostní obzory – tentokrát v oblasti daňového procesu. Konkrétně se řešila problematika včasnosti podání plné moci k poštovní přepravě resp. její podání u místně nepříslušného správce daně ve vztahu k prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů.

Daňovými aspekty úroku z prodlení vážícího se k náhradě mzdy se zabývá dnešní pojednání.

Nadpis článku může u čtenáře vyvolat mírný úsměv, nicméně pokud by jej potkala situace, která je popsána níže, může si místo výrazu finanční úřad dosadit výraz výrazně mystičtější.