Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v prosinci roku 2014 rozhodl ve svém rozsudku 2 Afs 140/2014-38 o případu, kdy se jednalo o daňovou uznatelnost nákladů vzniklých na základě dohody o narovnání. Náklady to nebyly zanedbatelné, jednalo se o 26 milionů Kč.

Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo vyhlášku č. 244/2015 Sb., ve které byly zveřejněny údaje mající dopad nejen do problematiky důchodového pojištění, ale také do oblasti daně z příjmů fyzických osob a pojistného na sociální zabezpečení a na veřejné zdravotní pojištění.

Jak jistě mnozí plátci ví, od 1. ledna 2016 jim přibývá nová povinnost stanovená zákonem o dani z přidané hodnoty – zpracování a podání kontrolního hlášení. V dnešním článku se podíváme na postupy a sankce, jaké hrozí plátci, když dojde k porušení povinností souvisejících s kontrolním hlášením (dále také „KH“).

Přestože se může zdát, že již máme zákon o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH“) – alespoň v některých oblastech – zažitý, domnívám se, že nebude na škodu zmínit některé situace při dodání zboží do jiného členského státu, při kterých může dojít k chybné aplikaci ZDPH.

Pojem bydliště se v našem právním řádu vyskytuje v několika významech. V dnešním článku se zaměříme na obsah pojmu bydliště z pohledu zákona o daních z příjmů, resp. jak tento pojem chápe Nejvyšší správní soud.

Od 1. 1. 2016 je do zákona o DPH zaveden nový institut – kontrolní hlášení (dále také „KH“). Jedná se o novou povinnost pro plátce DPH, která zatíží práci účetních a poradců a jejíž nesplnění bude podléhat tvrdým sankcím.