Je notoricky známo, že pokud pochybí daňový subjekt ve vztahu k finančnímu úřadu, dochází k sankcionování takového jednání. Z praxe však víme, že také správci daně nejsou bezchybní. Pojďme se společně podívat, jaké sankce pro správce daně stanoví daňový řád.

Na první pohled se může jevit, že právní úprava uplatnění daně z přidané hodnoty u nájmu nemovitých věcí, která nabyla účinnosti 1. ledna 2021, není diametrálně odlišná od úpravy platné do konce roku 2020 a že nám tedy její aplikace nepřinese žádné větší problémy. Při „druhém“ pohledu však zjistíme, že je tomu právě naopak.

Datum uskutečnění zdanitelného plnění je pojem, se kterým musí být schopni pracovat plátci daně z přidané hodnoty ve své každodenní činnosti. Možná pro někoho však může být překvapením, že také neplátci s tímto souslovím mají co do činění.

Při zdanění příjmu z prodeje auta musíme zkoumat nejenom to, zda dané auto je či bylo v obchodním majetku, ale také to, zda když už auto v obchodním majetku bylo, tak zda jezdilo pouze firemně či taktéž pro soukromé účely. 

Při pořízení dlouhodobého majetku má plátce za splnění zákonných podmínek nárok na odpočet DPH. Uplatněním odpočtu však startuje 5ti letá lhůta resp. u nemovitostí 10ti letá lhůta, kdy plátce musí sledovat způsob používání dlouhodobého majetku a při případné změně v jeho využití musí upravit původně uplatněný odpočet.

Při pořizování majetku hraje významnou roli otázka, z jakých zdrojů bude daný majetek pořizován a jaké daňové dopady bude mít zvolený způsob.